čtvrtek 16. června 2016

Swing Time

Bylo před vánočním večírkem firmy. Znovu jsem ve vzpomínce prožívala ten začátek, když si mi odolávala. Když si nechtěla připustit, že bychom měly být spolu. Já věděla už dávno, že chlap je pro mě jen kamarád. Ty sis nechtěla připustit, že bys to mohla mít jinak. Dlouhé týdny byly o přistižení. Přistihla jsem Tě, jak na mě upřeně koukáš, když kopíruju materiály. Přistihla jsem Tě, že chuť na kávu Tě přepadává ve stejný okamžik, když jsem v kuchyňce. Z firemních večírků Tě zajímaly jen Ty, které se mi vešly do diáře. Těžko nevnímat, žes neomylně trefovala stejný tramvajový spoj domů i ráno do práce. Jak každé ráno mě čekal od Tebe nejen vřelý úsměv, ale i horká káva v kelímku. A celou tu dobu pokaždé, když jsem zavedla řeč na to, že jestli mě takhle budeš rozmazlovat, tak se asi zamiluju, jsi mě odbejvala tím, že to bych byla nešťastná, protože Ty přeci nejsi na ženy. Týdny plynuly a já ztrácela naději, že si přestaneš takovou blbost namlouvat. Jenže Tvá písnička byla stále stejná. Pak nastoupila ona. Ona, druhá tak zřejmá, že to nebylo jasné jenom mě. Celá firma pozorovala, jestli to se mnou něco udělá. Proč proboha pořád heteráci předpokládaj, že pokud to má někdo stejně, hned se po něm vrhneme? Jako kdyby hetero, kdo nastoupí, se měl s někým zadat... Nezajímala mě. Byla příliš tuctová a navíc  nepříjemně urvaná jak ze řetězu. A ten řetěz si dost často urvávala směrem ke mě. Před vánočním večírkem už bylo všem jasné, že zatímco mě to nechalo chladnou, ona našla svůj cíl. Neuniklo to ani Tobě. Čekala jsem, že Tě to třeba pošoupne k rozhodnutí přiznat si svůj zájem. Naopak. Nejprve jsi se stáhla, sem tam to byla jiná tramvaj, sem tam ses neobjevila na stejném místě v práci za celý den. Stažení do ulity se postupně změnilo až v nevraživost. Špatná nálada ke kolegům a ještě horší ke mě. Pokud jsem se  Tě zeptala, co se děje, setřela si to jak rozlitou vodu. Vánoční večírek měl být už v pátek. Dřív bychom probraly, co si která vezme na sebe a kdo se tam jak opije. Téma večírku byl swing. Bylo by zřejmé, že mě nikdo neodvrátí od rozhodnutí padnoucích černých kalhot a bílé košile, černé kšandy. Ty bys stále tvrdila, že chlapů tam bude dost, že my musíme být ty holky... Pošťuchovaly bychom se o to celých několik zastávek cestou do práce. Jenže namísto toho jsi jen hlesla, že nevíš, jestli vůbec půjdeš, takže nemáš chuť něco plánovat. Nerozebírala jsem to. Jen jsem odvětila, že to bude škoda, že o tu srandu přijdeš. Nemůžu Tě nutit. V ten večer jsem tam tedy vyrazila sólo, pěkně napulírované boty, v kapse kapesníček. Švihák. Swing zněl až přede dveřmi, kabát jsem odhodila do šatny a zamířila promrzlá rovnou k baru. V přípitku stejně vyšňořených kolegů jsem vsrkla do sebe Jamesona a mimoděk se rozhlédla, zda Tě neuvidím. To už se ale ke mě řítilo lesbické torpédo zosobněné novou kolegyní. Nutno podotknout, že její přehnaná stylizace jí vymodelovala spíše nádech Rakouska - Uherska, čímž se sekla v tématu večírku o pár let. Ty nikde. Torpédo mě vytáhlo na parket a hodlalo hned zkraje večera předvést všechny našprtaný swingový kreace. Na to jsem měla ještě moc málo Jamesona. Přenechala jsem tedy taneční partnerku kolegovi a svalila se na sofa v ústraní. Oči mi těkaly mimoděk po sále. Všichni byli víceméně k poznání a kostýmy korespondovaly s jejich naturelem. Až se mi oči zastavily, a nutno přiznat, že i dech, na brunetce u baru... Byl to Jaguár a hledal svou Aimee. Perfektně padnoucí kalhoty na perfektním pozadí. Košile rozepnutá právě tak akorát. Překvapivě mi docházelo, žes přišla. Usrkávala jsem ze sklenice a nespouštěla oči z toho zázraku. Nebyla si tu dlouho, nemohla jsem Tě přehlédnout. Zdravila ses zatím s lidmi na baru. Vzala sis namíchaný koktejl a pomalu ses odpoutala od baru a neochvějně namířila do mého rohu. Mávla jsem zlehka na pozdrav. Přikývla si a pokračovala mým směrem. Postavila si svůj drink vedle mého, ale nedosedla si. Naklonila ses nade mě, vzala mě za ruku a táhla směrem k parketu. Tam ses ke mě těsně přitiskla a vyřkla to zaklínadlo: "Holky se neptej na chození, přitáhni si jí, chyť jí za ruku a řekni, že je Tvoje..." V pochopení Tvého přiznání a výzvy v jednom jsem se blaženě rozesmála a potvrdila: "Platí, domluveno." Ten večer fakt nikomu nevadilo, že je tam o dvě dámy méně. Jen torpédo a pár bab z kanceláří vyjeveně koukalo, když jsme od šatny odcházely ruku v ruce domů....


Žádné komentáře:

Okomentovat