Houby

Možná to byl úplně praštěnej nápad uvádět do inzerátu, že hledám slečnu se stejným zájmem o mykologii. Bylo to po flašce vína a přišlo mi to tuze vtipné. Houbařila jsem ráda, to jako jo, ale houby jsem rozdělovala na hnědý a červený. Jedla jsem hnědý. A ještě musely splňovat, že zespodu nemají střapce, ale pěknou porézní houbičku. Zatím jsem si s tím v životě stačila. Jenže jak jsem pila to víno, tak jsem si říkala, že ta pravá bude, pokud jí to bude připadat stejně vtipný. Neptejte se mě dneska proč... Kupodivu se ozvaly dvě slečny. Tu jednu jsem zavrhla rovnou, protože se mi velmi omluvila, prý se chce seznámit, ale do lesa nechodí kvůli panickému strachu z klíšťat. Slečnu s panickým strachem jsem si pro jistotu do života tahat nechtěla. Kdežto ta druhá napsala veselý mail o tom, že sdílí mé hobby a má v něm hluboké znalosti, ale taky nadšeně šmajdá přírodou. Domluvily jsme se na procházce kolem Sázavy. Tím nic nezkazíme. Sraz jsme si daly na nádraží, abychom nebyly vázaný na návrat k autu. Cestou vlakem jsme si sedly proti sobě a okukovaly jedna druhou, zároveň se však rozvinul velmi příjemný rozhovor o cestování, o tom, odkud jsme a co děláme. Začalo mi být velmi příjemně. V nádražní restauraci jsme daly malou dvanáctku na cestu a vyrazily do lesa k vodě. Hodně jsme se smály a v jednu chvíli jsem jí pomohla přeskočit drobný přítok do Sázavy. Bylo tak přirozené se pak už nepustit a dál jsme šly za ruce. Na švihlost inzerátu se už dávno zapomnělo, nemluvily jsem o tom, teď už jsem byla jen ráda, že se ozvala. Líbila se mi, byl mi příjemný její hlas, její dotyk. Toužila jsem s ní zůstat celý den a poslouchat dál a mluvit dál. A zjistit co nejvíce. Cestou jsme sbíraly houby a já jí vždy zkoušela z legrace "co to je" a ona "jedlouš", "nejedlouš"... Měly jsme úlovek na půl tašky a byly jsme na něj hrdé. Vtipkovala jsem, že jsme expertky, které houby svedly dohromady. Smála ses a navrhla si, že by byla škoda ten úlovek dělit a že to po návratu ukuchtíme třeba u Tebe. Brala jsem. Měla si kouzelný byt, i když malý. V roztomilé kuchyni ses pohybovala tak přirozeně, že jsem měla chuť nejen vařit. Nenápadně jsem se snažila Tě při vaření pronásledovat. Přitiskla jsem Tě nakonec k lednici a prvně políbila. Bylo to krásné a hluboké a v tom polibku byl příslib krásného zakončení dne. Nebránila ses a já děkovala v duchu za celou tu záležitost s houbami. A o dvě hodiny později jsem je proklínala a Ty se mnou. Takové sblížení nikdo nečekal. Na střídačku jsme běhaly na záchod a nakonec se taxíkem, v ruce každá igelitku, dostaly do nemocnice na výplach žaludku. A až tam jsme si při rekonvalescenci vysvětlily, že já v inzerátu uvedla mykologii ze srandy a Tys to naopak chybně přečetla jako mytologii, což Tě opravdu velmi zajímá. A houby, že pro změnu dělíš na hnědý, červený a zelený navrch. Po letech je to k smíchu. Tenkrát nás závojenka olovová, kterou jsme měly za žampion, málem zničila. Odborník jí následně identifikoval podle hub, které jsme si nechaly na druhý den na "žampionový krém". Naštěstí úmrtí jsou pouze ojedinělá, nevolnosti však značné. K prvnímu výročí jsem Ti koupila Atlas hub a podle něj dnes učíme sbírat houby potomstvo. Žampiony nesbíráme vůbec.