Borovice

Pod pěšinou zem a na zemi kůra a jehličí borovic. Pryskyřicí prodchnutý vzduch a pravidelné praskání dvojice kroků. Nejdeme za ruce, pěšina je úzká pro nás obě. Jdu za Tebou. Ačkoliv Tě ráda vedu, tak dnes vítězí chuť po tom, pozorovat Tvé pozadí v kraťasech. Křivka boku od šortek přebíhá po tílku a já bych chtěla prsty přejet po tom reliéfu, který se přede mnou vlní v příjemné borovém vánku lesa. Zrychlím krok a zastavím Tě. Rukou obejmu zezadu Tvůj pas a přejedu přes ploché bříško. Otáčím Tě a tisknu k borovici. Tlačím Tě na kůru stromu, který nasál paprsky slunce. Tisknu Tě a těším se z Tvého překvapeného výrazu. Odhazujeme tašky a já bez okolků dlaní vjíždím pod látku spodního dílu Tvé garderoby. To překvapení v Tobě vyvolalo nečekaně rychlou vlnu vzrušení a já se prsty snažím zachytit ten okamžik. Jsi rozpálená a voníš pryskyřicí, pomalu cítím vlastní chvění a touha nás izoluje od zvuku lesa, vnímám jen Tvůj dech a vlastní tlukot srdce. Ještě... přestávám vnímat a po chvíli zatmění se znovu vrací obraz stromů...