Jen lechtivé myšlenky by to mohly být, kdyby nebylo několika lehounkých modřin na místech našeho bouřlivého setkání. Vzpomínka na včerejší procházku po večeři. Tmu ve dvoře rušilo jen očumující světlo pouliční lampy, které jako zvědavá sousedka načuhovalo zpoza přivřených vrat. Nevnímaly jsme tu zvědavou světelnou bábu. Tak rychlý byl dech, do ucha Tvůj vzdech. Tvé ruce pod mou košilí. Má ruka rozepínající zip Tvých riflí. Na hodinách uběhl čas v délce večerníčku pro dospělé a my rozcuchanější pokračovaly ve společné cestě domů....
Žádné komentáře:
Okomentovat