Stála jsem opřená o pískovcový blok zábradlí mostu. I přes konec listopadu byla zídka prohřátá od slunce. Pod nos mi voněl svařák z kelímku a já mžourala na nebe přes kořeněný opar. Relaxační aromaterapie. Za 45 Kč pod Karlovým mostem. Nebeská modř, tak samozřejmá během léta, mi teď přišla dojemně vzácná. Snažila jsem se vcucnout do slunce. Jen v části oblohy pár šedivých šmouh smetených na hromádku, aby nepřekážely uprostřed nebeského obýváku. Horká víčka mhouřila mé oči a na své plátno vpouštěla obraz včerejšího odpoledne. Morálně nezávadný obraz podzimu se rozplynul a já Tě viděla nahou u nás doma, jak se slastně protahuješ poté, co jsme málem připálily kastrol s červeným vínem a kořením. Ještě než se přerodilo víno ve svařené, dosáhly jsme my dvě bodu varu. Cítila jsem, co se mnou dělá ta vzpomínka a raději jsem přibrzdila a pootevřela oči. Pomrkávala jsem vstříc postavě, která se známě blížila... Políbila si mě a nasála vůni skořice a hřebíčku. "Hmm, hádej, co mi to připomíná...?"
Žádné komentáře:
Okomentovat