Hned to ráno, když jsi popíjela kakao, jsem zjistila, že tu nefunguje signál...v týhle zemi, kde od vysílače k vysílači je coby kamenem dohodil, to bylo jako dárek z nebe...nikdo nás nedohledá, uzmeme si čas jen pro sebe...jen se nesmíme samy sobě na běžkách ztratit, abychom se pak nenaháněly přes tři údolí. Ale bylo jasno a bloudění nehrozilo... Navoskovala jsem lyže, vosk přetáhla žehličkou a sjela korkem...zapomněly jsme totiž doma ty nový univerzální pasty, pro který jsme se ještě horlivě hnaly den před odjezdem. Ale tím jsme si nehodlaly kazit ani jedna náladu...když jsem se vrátila dovnitř s pár polínky v náručí, zjistila jsem, že už si přiložila, takže jsem bez práce. Shodila jsem náklad do proutěného koše poblíž krbovek a šla do kuchyně. Kakao si měla dopité a jen kolem hrníčku zbylo na stole pár drobečků po mé myšce... Slyšela jsem pobrukování v koupelně, sykot sprchy a došla jsem k názoru, že dvě sprchy zrána mohou být neskonale prospěšné...
Žádné komentáře:
Okomentovat