Zimní obrazy 1)

To ráno počasí venku vůbec neodpovídalo večeru...když jsme dorazily na pronajatou chalupu den před Silvestrem, tak jsme ji málem nenašly. Šíleně foukalo, kolem chaty návěje, cestu už pár dní nikdo neprohazoval. Bylo už poměrně šero, protože jsme se zdržely dole v Kořenově, když jsme vyzvedávaly klíče a dokupovaly ještě čerstvé pečivo. Ostatní proviant jsme vezly sebou, spoustu lahůdek, nějaké pití, "naše" skleničky a hodně svíček. Večer v tom vichru jsme se ani neobtěžovaly otevřít okenice, rovnou jsme zatopily v krbových kamnech a zalezly pod deku s čajem a knížkou. Četla jsem Ti, dokud jsi neusnula... Pak jsem postavila hrnky na podlahu a pomalu se vysoukala, abych přiložila a my se ráno vzbudily do tepla. Byly jsme obě unavené jak koťata. Nebudila jsem Tě, jen jsem přinesla ještě jednu deku a obě nás přikryla. Ráno jsem kupodivu byla vzhůru první. Málem jsem zakopla o ty hrnečky. Byla by jich škoda, byly půllitrové s velkými červenými puntíky. A byla by škoda Tě vzbudit. Odešla jsem do kuchyně a rozhodla se uvařit pro změnu kakao. Pečivo ze včera jsem dala rozpéct a připravila máslo a ostružinový džem. Pak jsem zalezla pod horkou sprchu. Konečně na horách, konečně daleko od všeho toho pinožení dole. Natáhla jsem si svůj obří zimní svetr, který máš na mě ráda jenom Ty, tlusté ponožky a ťapala jsem zpátky do kuchyně. Otevřela jsem okenici a venku spatřila, že včerejší vítr vymetl oblohu a je naprosto azuro. Ta okenice zavrzala a Tebe to asi vzbudilo. Přišourala ses do kuchyně jak rozespalá roztomilost sama...až mě zamrzelo, že jsem vstala dřív...už s úsměvem ses posadila ke stolu, nalila jsem Ti kakao a upila ze svého hrnku... Ulupovala si kousky housky a máčela si je v džemu. Natáhla jsem si rifle, dala Ti pusu do vlasů a řekla: "Jdu připravit běžky, ale navrhuju vyrazit o něco později..."

Už běžim...

Byl únor. Takovej ten třeskutej. Bludně šedivej po čtvrté hodině odpolední. Neklouzala jen zebra přechodu pro chodce. Prostě klouzalo město celý. Jenže mě nebavilo jezdit hromadnou dopravou, tlačit se v těch krabičkách na kolejích, na kolech. Takže když to nebylo dál než muselo být, tak jsem prostě brouzdala městem pěšky. Ale byl únor, musela jsem přes půl města, takže i mě postihlo to nutkání doběhnout tramvaj. Z kanclu jsem vyběhla i přes tu zimu na lehko a sprintila směrem na zastávku Právnická fakulta. V běhu jsem dobrá, ale to jsem netušila, že mé kecky na namrzlém terénu Starého Města můžou rázem být nový tréninkový mód pro Sáblíkovou. Prý Pražáci nedobíhají tramvaje. Jenže já fakt musím. Chtěla jsem Tě vidět. Stála si mi za to. Včera jsme se potkaly v kavárně při placení na kase. Platila si první. Když jsem se blížila, věděla jsem, že mě zajímáš. Jenže jsem tušila, že se jen mineme. Navíc jsem tu byla s lidmi z práce a ti už zaplatili a venku mávali na taxík. Takže ses mi mohla jen líbit. Když ses otočila od kasy, věděla si, že Tě sleduju. Ale necukla si pohledem. Podívala ses přímo do očí, výzva, hrdost, laškovnost, provokace. Šla jsem ke kase a i když hrozilo, že do ní narazím, přijala jsem výzvu a otočila se za Tebou a Ty ses ohlédla. Byla jsem rozhodnutá, že pokud neodejdeš z kavárny pryč, tak si nechám ujet taxi. Koneckonců tížila mě samota dýl než je zdrávo a prostě už jsem nechtěla, aby to tak bylo. Takže jsem to nechala koňovi, ten má větší hlavu. Jakmile zaplatím, otočím se a budeš tam, nechám ujet tágo s kamarády a půjdu po Tobě. Skoro jsem se začala bát, že to tak bude. Srdce po krachu bolelo příliš dlouho, abych dokázala flirtovat. Ale dneska se to Tvým pohledem zlomilo. Bylo to ve vzduchu...

Začínám blogovat...

Jen ve zkratce. Jak už jsem psala ve svém profilu, vrhnout se do tohohle blogování jsem se rozhodla, protože už roky zjišťuju, jak málo je v češtině příběhů, povídek a románů o ženách, co jsou na ženy. Když člověk najde nějakou knihu, tak je to trochu jak se sklenicí džemu. V regále je stovka knih,  stovka džemů, holka pátrá, který výrobce do sklenice dá víc šťavnatého ovoce nebo jestli tam vůbec nějaké ovoce je a není to jen želatina. Když chce luxusní džemík, co po otevření nepřežije pár dní v lednici, tak se nashání nebo se musí vrhnout na vlastní výrobu. A já chci víc textů, ve kterých to naše ovoce najdu. Když je nemohu číst, tak je budu psát. A doufám, že Vy budete mít chuť číst. Takže začínám. Příspěvky blogu budou jednotlivými krátkými úseky o eL holkách a ženách, o jejich životech, vztazích nebo jen okamžicích. Sem tam bude mít nějaký příspěvek pokračování, občas to bude jen zachycení určité scény... Uvidím, jak se to bude klubat... Pravidelnost příspěvků zatím neslibuju, ale budu se snažit chrlit... no, nebo aspoň tak jako poplivávat :o) Díky za pochopení a podporu...